Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Odpověď na otázku, proč vydavatelství lákají kapely s různými úchylnými obaly, texty a nápady, je myslím snadná. Je to asi stejné jako s návštěvností webových stránek – nejvíc se trhne na pornu. I v tomto ranku se ovšem v rámci omezených výrazových prostředků dají udělat zajímavé věci (pozn. zajímavé neznamená jen bizarní). Spojení pornografie s tvrdou muzikou není nic nového, smůla je, že ve filmu hudba často slouží pouze jako zvuková kulisa. A k tomu dobrá muzika sloužit nemá. Teď už jen stačí napsat, že WACO JESUS nahráli novou desku s úchylnými texty, že je to pokus o death/grind a že k jičemu jinému než jako kulisa k hodně špatnému pornu se to fakt nehodí. Ende.
(PS: Kdo na této desce najde alespoň jeden originální prvek, má u mě pivo. Ale myslím, že za jedno pivo ten poslech nestojí...)
No, tak tohle je teda fakt hloupý!
1 / 10
1. Filth
2. Blast You In The Face With My Semen,Bblast You In The Face With My Fist
3. Punch You In The Cunt
4. Blinded
5. The Consequence of Your Ignorance
6. Sexual Assault
7. Orgasm Is The Enemy
8. I Hope He Beats You
9. Fag Basher
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.